Máme doma štěně – DÍL 2.

Aneb jak ze štěněte nevychovat chomáč pocuchaných nervů i těch našich
Máme doma štěně – DÍL 2.

Leze všude, je zvědavé, všeho se bojí. Tolik nového! Vyžaduje naši pozornost. Zkouší to na nás. Kdo vlastně vychovává koho? Informace nám poskytla Ing. Jitka Filová, vyučující odborných chovatelských předmětů.

Období od 7 do 12 týdnů věku štěněte je velmi důležité pro jeho další vývoj. Řeč je o SOCIALIZACI. Podobně jako malé děti bereme na pískoviště, aby si zvykaly na vrstevníky, tak i štěně, obzvláště máme-li s ním výcvikové úmysly, postupně seznamujeme se světem okolo. Vedeme ho, aby se nenechalo rozhodit směsicí pachů, která na něj útočí v lese, zachovat si chladnou psí hlavu, když míjíme našince na vodítku, nevšímat si drzé kočky, co nás provokuje na plotě, zvládnout cestu dopravním prostředkem, zkrátka ovládnout se v nepředvídatelných situacích.

Každý výcvikář vám potvrdí, že trpělivost a důslednost se vyplatí. Malého pejska, který se nové situace bojí, nelitujeme, netrestáme. Dáváme mu najevo, že situace, v kterých se ocitá jsou normální. Tím u něj pěstujeme tolik potřebné sebevědomí.

Nezapomeňte také zavítat k veterináři. S tímhle člověkem se bude často setkávat při pravidelných prohlídkách a očkování. Proto by se tu měl cítit dobře. Mimochodem, dobrý veterinář to ví a pro své pacienty mívá schovanou nějakou tu odměnu k rozkousání a sežrání.

Přejeme vám pohodový den a nezapomeňte socializovat postupně, pomalu a důsledně.

Přidáno 23. 4. 2020, autor: Martin Viktora

Poslat známému Poslat na e-mail   tisk Tisknout   ↑ Nahoru

Zřizovatel:
Kraj Vysočina
Získali jsme: